Klára Egerová nedávno začala studovat diplomacii na Vysoké škole ekonomické v Praze a souběžně i psychologii na University of New York in Prague. “Je to skvělé, obě školy mě baví,” říká.
Na ten pocit čekala dlouho. Na základní škole i gymnáziu se často nudila, látku buď uměla, nebo se ji naučila mnohem rychleji než ostatní a pak musela čekat, až ji doženou.
Myslela si, že je divná. Kromě odlišného studijního tempa měla problém i s mezilidskými vztahy, nedokázala se v nich orientovat, nechápala spolužáky a oni zase nerozuměli jí. Klára si vytvářela vnitřní hradby, měla pocit, že jen za nimi může být sama sebou.
Vysvětlení znala, už od dětství. Když jí bylo pět, v pedagogicko-psychologické poradně zjistili, že je mimořádně nadaná. To samé konstatovali i o jejím dvojčeti Zbyňkovi.
Před časem Klára přijala nabídku, aby o své zkušenosti nadaného dítěte promluvila veřejně, a to na semináři v Poslanecké sněmovně. Postupně pochopila, že co se jí na ní samotné zdálo divné, zas tak divné nebylo. A navíc: “Divný je od slova div. A svět je přece plný divů!” říká.
Přečtěte si celý příběh